Kuřecí galantina

Zní to velice honosně, ale v podstatě se jedná o roládu. Variant jsou mraky, já jsem na to narazil na webu Menudomu, ale když jsem pak pročítal jinými podobnými recepty, tak  princip je všude stejný. Možná jsem dovnitř dal zbytečně málo věcí, mohlo to být barevnější, ale na chuť to bylo moc prima. Jo a ještě se musím naučit to pořádně utáhnout aby to  mělo pevnější tvar. V každém případě kuřecí galantinu zvládne i totální začátečník, zvlášť když na zabalení použije potravinovou folii a pak to v ní uvaří.

Chleba se skládá jen z mouky a vody

Není to tak dávno co byla mánie domácích pekáren a všichni pekli zaručeně domácí chléb. Pár jsem jich ochutnal, pokaždé společensky pochválil, ale chleba to nebyl. Tak mi to nedalo a začal pátrat jak to s tím chlebem vlastně je, když ten nejlepší dělaly babičky v každé chalupě (minimálně moje prababička určitě jo, protože mi o tom vyprávěla) a dneska to lidé nezvládnou ani se speciálním zařízením?
Problém je jinde. Do chleba zkrátka nepatří kvasnice, ale kvásek. (V podkrkonoší ho koupíte v každé pekárně, protože se z něj dělá báááječné kyselo)
Takže úkol č.1 vypěstovat kvásek. Lze ho i sehnat od nadšenců podle kváskové mapy, ale když něco dělám, tak od píky. Po troše experimentování se to povedlo a bylo to jako hrnečku vař.
Vlastní pečení cheba už je sranda, zvláště po tom co pan Cuketka dovedl k dokonalosti recept na zcela obyčejný chléb a to tak, že je dokonalý a víceméně bez práce (jen to dlouho trvá)
Bohužel se na net nedají přibalovat vůně abyste pochopili, proč v současné době netrpělivě čekám  až to trochu zchladne a já si ho dám s kouskem sádla a solí. Za tu práci to stojí i když ne každého to baví ;)

Ty praskliny nejsou schválně, ale na druhou stranu proč ne, v krámě to prodávají dráž a nazývají to rustikální chléb:-D

Tlačenka s cibulí a octem...sprosté, ale dobré

Další věc, kterou jsem chtěl někdy vyzkoušet je tlačenka. Vždyť to nedávno dělal kdejaký řezník ne? Mám tlačenku rád, ale když jí koupím, tak jsou v tom různě rozemleté nechutnosti co se žužlají a nebo chřoupou pod zubama.
Jak na tlačenku jsem se podíval do moc pěkné knihy Kouzlo kuchyně Čech a Moravy od Romana Vaňka.  Jeho recepty jsou také jednoduché, přímočaré a hlavně funkční tak proč to nezkusit.
První pokus byl udělat tlačenku bez vnitřností. Příště to bude trochu rozmanitější zabijačková.
Recept sem opisovat nebudu (v zásadě to je vepřové..2:1 plecko:kůže, uvařené, koření (majoránka pepř), následně kůže rozemleté a i s tím vývarem a masem nacpané do střívka a pak už je chvíli vaření aby se to spojilo.) ale dám sem odkaz.

No a výsledek? Nemá to chybu. Víte přesně co jíte a nemusíte dávat pozor na co kousnete.

 Trochu jsem si  jen špatně přepočítal  recept (spíš jsem nedával pozor) a tak bylo té želatiny víc než mělo. Působí  to jako že je tam málo masa, ale to vůbec nevadí. Jen to chce dát  soli a dalšího koření podstatně více...zdálo se mi, že už to je až moc a pak po uvaření se spousta chutí z toho ztratila.

Jo pozor v určité fázi zpracování budete zalepení, mastní a oblemtaní, ale stojí to za to.

Dýňová polévka

Kdyby mi někdo řekl, že si má dát dýňovou polévku, tak si poklepu na čelo. Pak ale jednoho dne žena koupila pěknou Hokaido dýni a přemýšleli jsme co s tím. Volba padla (shodou okolností) opět na web Chez Lucie a její recept na dýňovou polévku. A výsledek? Naprosté překvapení...něco co mi připadlo dříve podezřelé ba přímo divné je dokonalé a rázem se z celé rodiny stal fanklub dýně.

Dneska byl druhý pokus s drobnými vylepšeními. Lucie se bála dát neloupanou dýni naprosto zbytečně. I ta skoro kamenná šlupka se krásně rozvaří a rozmixuje a naopak polévka získá více barvy a drobné oranžové tečky, které oživí její jednobarevnost. Za druhé po radě od jiných dýňomilců byla přidána špetička chilli, která dělá jen malý dozvuk a polévce to opravdu sluší.

Barva vypadá šíleně, uznávám, ale ochutnejte a zamilujete si oranžovou barvu.

No ještě se naučit to pěkně naaranžovat a bude to dokonalé.