S novým pomocníkem v kuchyni, který umí kvedlat s těstem (prý mu mám říkat Boš) jsem musel zase začít něco zkoušet abych zjistil, jaké má svaly.
Volba padla na bagety, které jsou honosně zvány Pain à l'ancienne. Kdysi jsem je dělal ručně (je to dřina protože to těsto lepí lépe jak chemopren) podle receptu pana Cuketky, který to zase našel u Philippa Gosselina.
Volba padla na bagety, které jsou honosně zvány Pain à l'ancienne. Kdysi jsem je dělal ručně (je to dřina protože to těsto lepí lépe jak chemopren) podle receptu pana Cuketky, který to zase našel u Philippa Gosselina.
Práci to nedá skoro žádnou, jen po zadělání to trvá do druhého dne, ale stojí to za to.
Jak se říká konec dobrý, všechno dobrý...a když je konec dokonce výborný?
Stačí k tomu jen lehce namáčet ve výborném olivovém oleji (Díky Roberte a Renčo) a je to hmmmm.
P.S. (do rána vážně nevydržel ani kousek)
